Milnou představou vlastníků nemovitostí je bezúdržbovost střech jejich staveb. Kontrola střech je často opomíjená a provádí se teprve ve chvíli, kdy se objevují defekty. Měla by probíhat minimálně jednou do roka, ideálně však dvakrát za rok, a to před zimou a po zimě. Kontrolní procesy a jejich četnost jsou uvedeny v ČSN 73 1901:2011 včetně doporučení, aby majitel nemovitosti vždy prověřil stav své střechy po větším dešti, bouřce, krupobití nebo větru.

​

Kontrolu střechy vizuální prohlídkou lze rozdělit:

​

• podle funkce střešního pláště

• podle typu hydroizolační krytiny

​

U plochých střech se setkáváme s běžnými typy hydroizolačních materiálů jako jsou asfaltovými pásy a s polymerními fóliemi (především PVC).

V návaznosti na typ defektu a krytiny doporučujeme vlastníkovi nemovitosti provést jednu z níže popsaných zkoušek:

​

• Zátopová zkouška - ta se provádí zpravidla řízeným zaplavením jednotlivých rozsektorovaných částí střešního pláště

• Jiskrová zkouška - při této zkoušce se využívá poroskopu, jehož elektroda je tažena po povlakové krytině danou rychlostí, přeskakující jiskry vyznačí místo defektu pláště

• Podtlakovou zkouškou - používá se pro určité typy krytin a pomocí podtlakového zvonu, podtlaku a mýdlové vody se v případě vzniku bublinek provede lokalizace závady pláště

• Přetlakovou zkouškou - při poklesu tlaku vyšším než 10% napíchnuté krytiny leze předpokládat netěsnost předmětného spoje

• Dýmová zkouška - poměrně nová metoda vhánění kouře do kontrukce střechy za účelem lokalizace netěsnosti pláště

• Termografická defektoskopie - funguje na principu výrazného zvýšení prostupu tepla izolace ve vlhkém stavu

• Pulzní elektromagnetická metoda

• Impendační defektoskopie - používají se impendační vlhkoměry